Jeremjáš kázal přímo na radnici, která byla tehdy v bráně: "Nespoléhejte na klamné jistoty, jedinou jistotou je Boží věrnost!" Falešnou jistotou byl tehdy chrám jako svaté místo - lidé měli za to, že Bůh je musí ochránit od všeho nepříjemného. A Jeremjáš káže o smlouvě mezi Bohem a Izraelem - to jsou ta slova "já budu Bohem, vy budete lidem" (Ex 19,5-6). Bůh argumentuje, že ani přinášení obětí, ani ochrana svatyně ve smlouvě nebyly. Obsahem smlouvy je věrnost vyjádřená poslušností; smlouva by nevydržela, kdyby Bůh nepřeklenul selhání lidu svou milostí. A stejně jako není smlouva bez Boží věrnosti, není myslitelná bez lidské poslušnosti.
Bože, nespoléhám na dary na charitu, dobré skutky, účast na bohoslužbách, své modlitby nebo přímluvy druhých. Jedinou jistotou je tvá věrnost, na kterou chci odpovědět poslušností.