Hřích se často zdá být sladký, lákavý, vábivý. Proto lidé hřeší, že si chtějí užít, nechtějí se ovládat, záleží jim na momentální rozkoši, krátkodobém zisku. Hřích ovšem nakonec přináší rozvrat, zklamání, hořkost. Kdyby měl Bůh spočítat všechny naše hříchy a poklesky, bylo by to smutné a dlouhé účtování. Jenže on není takový přísný účetní. Nevede na nás žádný svazek, kde by na nás shromažďoval kompromitující materiály. Bůh nechce lidi odsoudit, chce nás osvobodit. Vytrhuje nás z jámy, kterou sami sobě kopeme. A to nikoliv z jedné jámy, ale ze sedmdesáti sedmi jam každý den. Bůh nás neodsuzuje. Jsme omilostněni, osvobozeni. Proto vyjděme radostně do života a již nehřešme. Opusťme sladkost hříchu, která přechází v hořkost přehořkou, a hledejme svatost, která přináší čistou sladkost bez všech falešných a jedovatých příchutí.
I hořkost hříchu nám může být ku pokoji. Ty nás však vyvádíš ze všech hořkostí a bolestí, zachraňuješ naši duši. Chceme i dnes jít a více nehřešit. Prosíme, veď nás ty sám po svých svatých stezkách. Amen.