Žalmický verš je ohlasem zprávy o rozdělení zaslíbené země jednotlivým pokolením, ale také zvláštního postavení lévijců, jejichž podílem i dědictvím je sám Hospodin. Nám, křesťanům z pohanů, se účast na tomto dědictví otevírá právě jen skrze našeho Pána Ježíše Krista, jehož království nespočívá v sobeckém vlastnění, ale ve službě lásky. Proto tím krajem blaha pro nás může být každé místo, na kterém tuto službu přijímáme, ale také do ní sami vstupujeme, jakkoli navenek nemusí působit zrovna lákavě a utěšeně. Nemusí to být jen vznešený chrám, ale třeba také nemocnice nebo léčebna. Pro apoštola Pavla a pro mnohé další statečné křesťany tím místem jejich požehnané služby bylo dokonce i vězení. Tam, kde rozpoznáváme blízkost Božího království v Kristově kříži, tam se najednou proměňují i všechna naše dosavadní lidská měřítka blaha a štěstí.
Prosíme tě proto, Pane, naplňuj nás svým Duchem, aby i ve všem našem díle bylo čím dál tím méně lidské vypočítavosti a touhy po lidském uznání, ale o to více vděčnosti za tvou lásku a důvěry ve tvou moc. Amen.