Nejsme všichni nadšenými a hlasitými obdivovateli, jako byli lidé v zástupu kolem požehnaného krále, přijíždějícího na oslu do Jeruzaléma. Chválu Hospodinovu oznamujeme lidem jinými způsoby. Jisté je, že na našem životě ostatní pozorují, komu patříme. Nerozeznají to hned nebo bez slovních komentářů. Ale snad uznají, že jsme jiní. Kéž by našli dárce života. Často totiž přichází do života nenápadně, proti všem očekáváním a představám. Žalmista se ptá, kdo to vlastně rozhlásí. Připomene Boží trpělivost s jeho lidem na cestě z otroctví i to, že po těch kajícných návratech Bůh svůj lid přece nezavrhl, ale dal mu novou šanci.
Králi, i se mnou máš úžasnou trpělivost. Díky, že se smím vracet, když od tebe poodejdu. Díky i za Ježíšův příjezd, kříž i prázdný hrob.