V bázni před Bohem. Svého dědu jsem nikdy neslyšela křičet a neviděla ho hněvat se. A ač nám to dětem nikdo neřekl přímo, před některými rošťárnami nebo zakázanými věcmi nás zastavovalo právě vědomí, že když to děda zjistí, bude smutný. A to jsme si nepřáli. Snaha nezarmoutit ho a úcta k jeho práci, nám tedy pomáhaly vyhýbat se zlému a naopak dělat dobré a to, co by ho potěšilo. Samozřejmě, že se nám to vždy nepodařilo, ale děda nás měl velice rád, a když viděl naši snahu, měl s námi velkou trpělivost. Tento nedokonalý příklad z dětství mě napadl při čtení dnešního biblického textu. Uvědomila jsem si, že před svým nebeským Otcem toužím žít v bázni - že chci "s bázní konat své spasení" a že svou touhu po každodenním posvěcování mohu naplnit jen tehdy, když se nechám naplnit jeho Duchem. Nechť nám všem dá Bůh milost a sílu žít před ním v bázni.
Dt 34,1-7(8) * Iz 56,1-8