Nevěřící lidé spoléhali na to, co viděli, a nepočítali s tím, co neviděli. Tak tomu bylo ve starých dobách, kdy lidé uctívali modly, jež si sami vyrobili ze stříbra či zlata. Byly to sice drahé věci, ale byly bez moci. Izrael však vyznával: "Náš Bůh je na nebesích a všecko činí podle své vůle. Podle svého plánu stvořil svět, podle své moudrosti ho řídí." Sláva za to nepatří nám, ale jeho jménu, aby i nevěřící poznali za děním ve světě jeho moudrost. Ta se projevila v tom, jakou cestou uložil Otec kráčet Synovi: Na ní zaplatil smrtí za viny hříšníků. Podle lidských měřítek je to bláznovství, neboť lidé hledají to, co je obohacuje, a toto byla naprostá ztráta. Ale ta ztráta vedla i Syna k povýšení a nás vede ke spáse. Je to "pravda skrytá za opakem". Proto náš žalm napomíná: "Izraeli, na Hospodina spolehni" (115,9). Někdy zapomínáme, že za našimi těžkostmi se skrývá Pánova moudrost, která vede k nádhernému konci: Kdy "vzpomene si na nás Hospodin a požehnání udělí" (v. 12). Pamatujme i my na něj: věřme jeho lásce a žehnejme mu!
Mt 15,29-39 * 1Kr 14,1-20