Jedno známé přísloví říká: "Pro dobrotu na žebrotu." Možná se nám už někdy stalo, že jsme se snažili někomu pomoci, ale situace se obrátila proti nám. To nevadí. Pán Bůh je milostivý a mění prokletí v požehnání. Náš Pán Ježíš dělá totéž. I on šel "pro dobrotu na žebrotu", šel zemřít pro naše dobro. Prožíval zlořečení, ale odpouštěl, žehnal a miloval právě tam, kde druzí nenáviděli. Církev je nádherným místem pro tuto vzácnou proměnu. Je zřejmé, že jen takto proměňující sbor bude přitahovat druhé a Pán Ježíš Kristus bude s radostí přebývat v prostředí, které je mu vlastní. Svět je nádherným místem, abychom v něm žili jako dědici požehnání.
J 3,1-8(9-15) * Ř 11,(32)33-36 * Ž 145