Křesťanská naděje je naděje pro všechny křesťany. Pro křesťany slavící, hřešící i truchlící. A je to naděje i pro nekřesťanskou existenci. Je to naděje pro svět, ve všech jeho situacích, ve všech jeho výšinách i hlubinách. Ať už o tom svět ví, nebo ne, ať už si to člověk právě uvědomuje, nebo ne. A my, křesťané, jsme součástí tohoto světa. Tady žijeme a sem patříme. Nikam jinam. Jsme součástí světa, který sténá, který má své mouchy, ale také světa, který má naději a ve kterém je s námi Bůh zástupů. A máme naději v Bohu, který skrze Krista a svého Ducha obepíná naši minulost, přítomnost i budoucnost. Takže se skutečně můžeme "chlubit" jako žalmista či apoštol Pavel. Ovšem ne tím, že máme víru, že máme milost či nějaké jistoty. Ani tím, že jsme křesťané. Můžeme se chlubit tím, že patříme do tohoto světa, že jsme jeho součástí. Protože tento svět má naději. Celý. Tak na to nezapomeňme ve všech situacích nejen tohoto dne.
L 12,8-12 * Tt 1,1-16