Smíme si dovolit ten luxus zastavit se a pozvednout oči vzhůru. Nemusíme si za každou cenu poradit a "zahojit" se sami, ale smíme pohlédnout a přijít k Bohu. On je ten silný. A my jsme jeho, i tam, kde padáme, kde jsme zkroušeni a raněni. A tam, kde my padáme, on nás pozvedá. On dává sílu, on dává odvahu, on dává naději. I v tak běžných a nevznešených situacích jako jsou domácí rozepře, nepochopené dobré úmysly, zdravotní potíže, psychická únava nebo zapatlané okno či nitro, které je třeba znovu umýt. K Bohu smíme volat o pomoc v každé situaci, protože náš Bůh vždycky slyší, on "nespí ani nedřímá". A i kdybychom se jednou už nezvedli, i kdyby nám došly síly a odvaha, ani tehdy se nemusíme nutit k heroickým výkonům. Můžeme zůstat klidně ležet. Můžeme zůstat ležet s poslední jistotou: "jsem Kristův, jsem Boží." Mám svého věrného Spasitele. Dopadne to dobře.
L 21,12-19 * 2Tm 4,9-22