Smlouva má být zárukou vzájemné dohody mezi dvěma stranami, ať už jde o obchodní nebo zcela osobní záležitost. Takovou osobní věcí je například smlouva manželská. Rozhlédneme-li se však kolem sebe, vidíme, že i tato vážně míněná smlouva není absolutní zárukou věrnosti - mnozí ji porušují. I do vztahu s Bohem vstupujeme smlouvou. Ve Starém zákoně uzavřel Bůh smlouvu nejdřív s Abrahamem, na hoře Sinaji pak dal Mojžíšovi desky smlouvy s přikázáními. Přestože byl Izrael smlouvě s Bohem často nevěrný, Bůh zůstal věrný vždy. Pán Ježíš při poslední večeři s učedníky ustanovil novou smlouvu ve své krvi. Jestli jsi někdy tuto smlouvu porušil a nebyl věrný, buď si jist, že on od ní neodstoupil a ty se k němu můžeš vždy znovu vrátit.
Ef 6,18-20(21.22)23-24 * 2Tm 3,10-17