Žalmista si uvědomuje, že za své stvoření, „sformování“, vděčí svému Stvořiteli a prosí, aby mu Hospodin dal rozum k naučení se Božím přikázáním. Není tu myšleno pouhé naučení nazpaměť, ale je zde vyjádřena touha Boží přikázání plnit a žít podle nich. Žít podle Božích přikázání, podle Božího slova, nás může potěšit, může potěšit i naše blízké. Náš Stvořitel ví nejlépe, co je dobré a potřebné pro šťastný život. Přikázání jsou něco jako dopravní značky u cesty. Pokud je dodržujeme, máme naději, že dojedeme šťastně do cíle a nikoho neohrozíme. Nejsou jen omezením, ale jsou jedinou variantou pro normální fungování lidské společnosti.
Pane Bože, zmocni nás svým Duchem svatým, když na nás přicházejí pokušení, a pomoz nám zvítězit nad nimi.