Můžeme my lidé o sobě říct, že jsme milostiví, plní slitování a nejvýš milosrdní? Slitování v sobě občas nacházíme, ale je limitováno naší momentální situací a dalšími faktory. U Boha je tomu jinak. On je nejvýš milosrdný. Má člověka rád, neboť ho stvořil ke svému obrazu. Nestvořil ho jako svého nepřítele, ale z lásky. Jeho láska vůči člověku je nekonečná, nepodmíněná, všeobjímající a vše prostupující. Naše lidská láska se někdy podobá směnnému obchodu. Bůh nám ve své milosti odpouští naše provinění, naši nedokonalost. My lidé si vzájemně nebo i sami sobě kolikrát odpustit neumíme, donekonečna omíláme staré křivdy, vyčítáme si vinu a třeba i kvůli tomu vršíme jeden zlý skutek na druhý. U Hospodina i v Ježíši Kristu poznáváme nekonečnou nepodmíněnou lásku a sílu opravdové milosti.
Prosíme tě, Bože, dej, abychom se vůči druhým i sobě snažili jednat v duchu skutečné, ničím nepodmíněné lásky.