V Žalmu 19 se modlitebník rozhlíží. Dívá se vzhůru k noční obloze, sleduje denní dráhu slunečního kotouče – a je mu, jako by naslouchal rozhovoru nebeských těles v jejich nadlidské řeči, jako by je slyšel vyprávět o slávě Stvořitele. Vidí, slyší, je uchvácen – ovšem nerozumí docela. A dívá se dolů, do vlastního nitra – a leká se svých pomýlení, o kterých možná ani neví, bojí se záludných lidí, kteří by ho mohli svést na scestí. Pevný bod nachází v Božím zákoně. Třebaže nedorostl chvalozpěvu hvězd a třebaže se někdy nevyzná ani sám v sobě – tam, v těch slovech, nachází rozumnost a čistotu, moudrost a pravdu. Smí zvednout hlavu a radovat se. Co žádá Bůh, je srozumitelné a spravedlivé. Co přikazuje a slibuje Pán, vnáší do lidského srdce světlo a život.
Pane, děkuji za Bibli.