Prorok Micheáš avizuje událost, která se stane významným křesťanským svátkem. Někdo si radost křesťanských svátků s požehnáním užívá, někomu překáží. Někoho to bolí, jiný raději před tou radostí utíká. Je to pochopitelné, protože svátky mají pro lidi různý význam. Sváteční a slavnostní momenty však nejsou cílem, ale jen ukazatelem. Pobízejí nás, abychom se osobně setkali s Božím Synem, Ježíšem Kristem. On, vtělený Bůh, se stal jedněm zdrojem obav, ale pramenem naděje a radostí pro ty, kteří se s ním setkali. I prostí pastýři se radují. Lidé, kteří jsou na společenském žebříčku velice nízko, mizerně placení a nedůvěryhodní. Právě oni dostávají privilegium, aby jako první přivítali nebeského Pastýře, který dává svůj život za všecky ovce. Nevýznamnou vesnici Bůh natrvalo zapsal do dějin spásy. Cenu má ten, koho ocení Bůh.
L 12,42-48 * Mt 11,25-30