Úžas, údiv, vyznání, konstatování přemoženého láskou, to všechno a možná ještě víc se zračí v tomto vyznání. Kam až dosáhne milosrdenství našeho Boha! Z kterých míst zmaru, bolesti, beznaděje a rezignace nás již Boží milosrdenství vytáhlo! Kolik otroctví vášní jsme již zažili, a bylo to opět milosrdenství, které nás z tohoto otroctví vykoupilo, abychom byli svobodní. To je vděčný povzdech nejen jednotlivce, ale celého shromáždění Božího lidu.
Nanejvýš milosrdný Bože, děkujeme ti, že tvé milosrdenství se táhne staletími jako nit, kterou nelze přetrhnout. Děkujeme ti, že svůj lid vykupuješ z nejednoho zajetí.