V dětství a mládí si člověk ve své přísné spravedlnosti uvědomuje především chyby těch druhých. Až časem mu začíná docházet, za co může také on sám. Když pak opravdu dospěje, začne druhé chápat a také si uvědomovat, kdy jim on sám ublížil. Víra do tohoto procesu vnáší rozměr milosti – tedy odpuštění a možnost, že právě „problematické“ povahové vlastnosti se transformují do nejsilnějších stránek člověka. Vypadá takto Hospodinovo uzdravení?
Děkujeme za tvou milost. Chceme ji projevovat také druhým; prosíme, pomáhej nám při tom.