Být bez Boha je jako procházet hustým černým lesem. Ne takovým, jaké máme dnes, přehledným, vysázeným, ale jít lesem, kde je tma, vzduch je těžký a vše kolem tlí. Temný organismus sám pro sebe. I Jeníček s Mařenkou se tehdy jistě ptali, proč je táta opustil, proč zůstali sami. Teď je to na nich, půjde jim o život, nikdo jim nepomůže, ale nakonec to zvládnou a z lesa vyjdou. Dostali se do té situace vlastní chybou? Jaká je v tom spravedlnost? Nebylo by lepší zůstat doma na zápraží? Může na sebe člověk v hloubi lesa upoutat Boží pozornost? Někdy musíme i my, stejně jako Kristus, projít temným lesem.
Pane, prosíme tě, pomáhej nám přežít ten čas.