Když býváme smutní, jsme mnohdy vděčni za nějakou útěchu či povzbuzení od blízkých nebo známých. Chceme s někým sdílet svůj smutek, obejmout ho, vylít mu své srdce. Je to důležité a dobré, když máme nějakou blízkou osobu a můžeme se jí svěřit. Dnešní verš se však zamýšlí nad utěšováním od jedné konkrétní osoby, a to od matky. Čím je to specifické? Čím se to liší od utěšování jiných lidí? Matka je v našem životě speciální, nenahraditelná osoba. Bez ní bychom zde nemohli být. Bez její péče a ochrany. Je to zcela zvláštní osoba v našem životě. I její utěšování je jiné, alespoň by mělo být, láskyplné, bez omezení, bez hranic. A takto nás chce utěšovat také Hospodin i dnes.
Hospodine, ty nás znáš, a proto víš, jak nás utěšit, posílit tak jako naše matky. Díky za to, že to s námi nevzdáváš.