Patrně všichni znají pohádku „Císařovy nové šaty“. Je to nadčasové podobenství o lidské pýše, marnivosti a domýšlivosti. Člověk si zakládá na své moudrosti a pro ješitnost je mu skryta jeho nahota. Dobráci podél cest se mu v duchu smějí, ale chudáka domýšlivce v jeho ješitnosti jen utvrzují. Nevidí, že i oni se stávají součástí nového trendu a pozvolna na sebe berou „císařův šat“. Bůh ovšem vidí nahotu našich srdcí i přes všechny „keře“ přetvářky a „fíkové listy“ pýchy, za které se skrýváme před Bohem (Gn 3). Nahotu naší duše může zahalit jedině Boží milosrdenství. Nazí přestáváme být, když se oblékáme v Krista a jeho spravedlnost.
Bože náš, pomoz nám svléct veškeré „císařovy šaty“, za které se skrýváme, a obleč nás svým milosrdenstvím, abychom mohli jít i my svou cestou s radostí.