Kolik je na světě zla! Žalmista naříká: „Plno doupat násilí je v temných koutech země.“ A Bůh s tím nic nedělá! Ta Boží nečinnost nás mate, až ztrácíme chuť se modlit. A přece se umíme zmobilizovat a doslova křičíme k Bohu, když se nás zlo bezprostředně dotkne. Žalmista ovšem myslí především na ponížení druhého. Říká: „Na život svých ponížených nikdy nezapomeň.“ Vždyť když násilník někoho poníží, když učiní z člověka jen číslo nebo mluvící nástroj, je pošlapána samotná podstata lidství. Pak už nejde jen o pomoc v situaci ohrožení, ale o zachování lidské důstojnosti. A jelikož její podstata tkví v tom, že každý člověk je stvořen k Božímu obrazu, můžeme znovu a znovu volat: „Rozpomeň se na nás, Bože.“
Kriste, když mě ponižují násilníci, ponižují tak i tebe. Zasáhni proti zlu, vždyť jsi můj pastýř.