Při výstupu na Velký Rosutec se naši dva synové předháněli, kdo z nich bude rychlejší. Měli z toho velkou legraci, když mohli jeden druhého předběhnout. Byla by to legrace, kdyby se takhle škádlili na nějaké široké cestě, ale v horách, kde byl úzký chodníček? Mé varování nebrali vážně až do chvíle, kdy jeden ze synů klopýtl, upadl a klouzal chvilku dolů. Tehdy jsme se vylekali. Uchýlit se od správné cesty je někdy tak snadné. Může nás to dokonce ohrozit na životě.
Bože, dej mi moudrost, abych i ten dnešní den prožila v poslušnosti tvého slova, které mě chrání a vede.