Přirozenou funkcí lidské mysli je orientovat se ve světě pomocí určitých schémat neboli stereotypů. Typické je posuzovat člověka podle oblečení, nicméně naše mysl zpracovává i sofistikovanější a méně nápadné parametry, zejména to, jak si daného člověka váží druzí lidé, kolik vydělá, jak sebevědomě se chová, koho považuje za své přátele.
Od mateřské školy víme, že nic není relativnější než oblíbenost v kolektivu. Často jsou objektivní zásluhy těžce přehlíženy a naopak působení zjevných potíží může být oceňováno jako mimořádně podařený způsob humoru. Jeden by se v tom nevyznal. A ještě se do toho plete potřeba sebeúcty a potvrzení správnosti vlastních činů.
Bože, do tvých rukou odevzdávám své obavy, jak si stojím před lidmi. Prosím, doprovázej mě, ať neuhnu ze správné cesty.