Kdesi hluboko v nitru máme touhu po Bohu. Voláme: „Slyš můj hlas!“ A když (nějak) uslyšíme, že Bůh odpovídá a že je to on, kdo volá nás, žene nás naše touha za tímto hlasem. Odnepaměti se lidé snažili přiblížit se Bohu (či přiblížit Boha sobě). „Postavme si věž až do nebe!“ řekli si, a jak to dopadlo, všichni víme. Boha se nemůžeme zmocnit. Vždyť on nás nekonečně přesahuje. To věděl i král Šalomoun, když k němu volal z místa odděleného pro bohoslužbu, z chrámu. Zůstane tak naše touha po Bohu nenaplněna? Apoštol Jan, učedník, který byl nejblíže srdci Pána, nám ukazuje cestu: „Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.“
Pane, tvoje láska k nám nemá mezí. Uč nás odpovídat na tvou lásku, uč nás milovat.