Byl mi svěřen těžký úkol. Nezáleží na tom, jaký – prostě těžký. Nevím, zda ho zvládnu. Svěřím se někomu. A ten někdo mi řekne: Neboj se, já ti pomohu. A i kdyby v té mé záležitosti nehnul ani prstem, už ten pocit, že je někdo, kdo je vedle mne, kdo mne drží za ruku, je příjemný a povzbuzující. Jak fantasticky z tohoto pohledu zní pak ujištění toho, kdo si nás povolal k nejrůznějším úkolům, že on sám nás při tom bude držet za ruku. Vždyť jeho dlaň, hřeby probodená, je nejen plná lásky, ale i všemocná. A tak s vírou a důvěrou můžeme spoléhat na to, že zasáhne vždy v pravý čas, tak jak to určí jeho vůle.
Děkujeme ti, Ježíši Kriste, že můžeme ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.