Jednou se Bůh procházel po zahradě za denního vánku a hledal člověka. Člověk nikde. Byl totiž schovaný, protože předtím udělal něco, co neměl. Stalo se to prý dávno – anebo se to možná děje pořád. Bůh vstupuje do světa a dá mu práci člověka najít, zavolat ho tak, aby člověk vylezl ze svých skrýší a mohli být spolu. Možná máme různé důvody, proč být schovaní. Postupem moderního věku jako bychom byli víc a víc někde zalezlí. Ale Bůh se snaží znovu a znovu. Když pomyslíme, kam všude byl Ježíš ochoten za člověkem zajít, aby ho zavolal: od rybářských sítí, z celní kanceláře, ze zavřených domů, ze smutků, ze tmy smrti… Je místo, kde by nás nehledal? A to jen proto, abychom mohli být spolu: on, náš Bůh, a my, jeho lid.
Pane, chceme být tvoji. Hledej nás a buď s námi.