Nehemjáš děkuje Bohu, že měl slitování se svým lidem. Připomíná lidu, jak ho Hospodin vyvedl z otroctví v Egyptě a jak vždy, když mu bylo trošku líp, na Boha zapomněl a žil, jako by Bůh neexistoval. To asi platí v každém čase: když se mi daří líp, často na Boha zapomínám. Možná je to i dnes důvodem, proč církve a možná i samotný Bůh ztrácejí tak rychle v západním světě význam a sílu. Ale nemusí tomu tak být! Bůh je trpělivý a čeká na nás. Každý den nám dává možnost začít s ním znovu. To je skutečně důvodem k vděčnosti. A buďme vděčni i za ty, kdo se za nás modlí a myslí na druhé. To je veliký dar, který nám Bůh dává, že se můžeme navzájem povzbuzovat k víře, lásce a naději. Proč se nemodlíme více za svou rodinu a za své přátele? A za celý národ i za celý svět? Proč to nezkusit?
Pane Bože, děkujeme ti, že nás nenecháváš padnout. Buď s námi a pomoz nám modlit se k tobě.