Kolikrát se naše víra hroutí a přestáváme Bohu důvěřovat! Chováme se jako Ježíšovi učedníci uprostřed bouře. Přepadá nás úzkost při pohledu na problémy, které měříme lidskými možnostmi. Boží slovo nás však vyzývá, abychom vzhlédli na hvězdy a vesmír: „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna“ (Iz 40,26). A v Př 3,19 čteme: „Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností, propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy. Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip. To dá tvé duši život.“
Pane, dej, ať nám nezevšední pohled na nebeskou báň, ale ať skrze ni vidíme tvoji všemohoucnost.