Abychom mohli někoho přivádět na pravou cestu, musíme sami vědět, kam jít a kde je cesta. Kráčet po správné cestě znamená být sám veden Duchem Božím. Nelze vést druhé, aniž se sami odevzdáme do rukou Božích. Vedení a odevzdání se je vzájemně propojeno a provázáno. A jak poznáme, že jsme sami vedeni a že jsme na dobré cestě? Máme-li v sobě lásku, radost, pokoj, trpělivost, dobrotu, jsme-li tiší a umíme-li se ovládat, Duch Boží v nás jistě přebývá. A k těmto projevům máme vést i druhé.
Dobrý a věrný Bože, který vedeš každého z nás, prosíme tě, ať jsou naše svědectví, příklad a rady prodchnuty láskou a milosrdenstvím a ať v nás přebývá Duch Boží.