My luteráni rozlišujeme Zákon (co máme dělat my) a Evangelium (co pro nás dělá Bůh) – toť je „páteř“ naší teologie. Nedorozuměním však je přesvědčení, že Starý zákon znamená příkazy a zákazy a Nový zákon znamená Evangelium. Ne, Zákon je přítomen v Novém zákoně (třeba v kázání na hoře) a Evangelium je zase přítomno ve Starém zákoně! Čteme biblický text, který to dokládá snad nejjasněji. Mluví sám Bůh („Já“ je Pán, Hospodin), sám Bůh spásně jedná („vykoupil jsem“, „povolal jsem“), a to s námi, s každým zvlášť i se všemi dohromady („vykoupil jsem tě“, „povolal jsem tě tvým jménem“, „jsi můj“). A „Suma Evangelia“ je v záhlaví: „Neboj se!“ Starý zákon je plný Evangelia, zná milost dobře! Novozákonní heslo mění toto ujištění v řečnickou otázku a tak ukazuje na jeden jeho paradoxní důsledek: křesťan nemá nepřátele (ač jsou tu nepřátelští lidé a síly).
Pane, děkuji, že se nemusím bát.