Říká se, že sdílený smutek je poloviční smutek a sdílená radost je dvojnásobná radost. Když je člověk sám a nemá, s kým by svůj smutek a radost sdílel, často zahořkne. Je nádherné, že Pán Bůh nechce, abychom byli sami. Nechce, abychom se neměli s kým sdílet, nechce, abychom byli zahořklí. Shromáždění Božího lidu je církev a církev je (nebo by alespoň měla být) místem sdíleného smutku a bolesti, ale i místem sdíleného štěstí, radosti a společného dobrořečení.
Pane, děkuji ti za církev. Dej, ať i já jsem člověkem, s kterým se ostatní mohou sdílet a společně tobě dobrořečit.