Jak obstojím před Bohem, jaký bude jeho soud nade mnou? To je jedna z ústředních otázek nejen reformace, ale i celých dějin obecné církve. Měli bychom si uvědomit, že naprosto rozhodující v této otázce je naše víra, že Bůh nás neopouští a že ve víře se nám dostalo velkého daru. Tento dar ovšem zcela mění náš přístup k bližním, k celé společnosti, k celému lidstvu. Věříme-li v zaslíbení, jsme jiní. To, co konáme, nečiníme proto, abychom před Bohem dosáhli spravedlnosti, ale proto, že jsme uvěřili. Stáváme se jeho vyslanci ve světě, kde je naší povinností vydávat svědectví o jeho spravedlnosti. Jsou okamžiky, kdy je to pro nás velmi těžké. Často jsme malověrní a domníváme se, že si vylepšíme „profil“ tím, že budeme konat skutky. To je velký omyl. Stejně jako je víra bez viditelné proměny a skutků mrtvá, tak jsou i pouhé skutky málo.
Dej, Bože, abychom měli dost síly vydávat svědectví o své víře a zvěstovali tak tvou moc ve světě. Abychom čerpali sílu jen v tobě, prameni plného a skutečného života.