Stará známá teologická pravda, kterou ale nezaškodí čas od času připomenout, zní, že největším nepřítelem víry není ateismus, ale strach. Evangelia jsou napěchována historkami, kde se hraje o lidskou víru, ať už jde o Ježíšovo jednání s učedníky, nebo o samý začátek velkých událostí, jak o něm můžeme číst v Lukášově díle. Znovu a znovu se ozývá: „Neboj se, nebojte se.“ To, co víře nejčastěji brání vejít do srdce člověka, který se má stát součástí Božího příběhu, je právě strach. Je to strach, který zabraňuje nazírat Boží skutečnosti, strach, který kalí úsudek a brání rozlišovat mezi dobrým a špatným, mezi požehnáním a hrozbou. Boží posel skutečně vzbuzuje respekt a bázeň, když se objeví mezi lidmi, jeho poselstvím je ale hlavně milost. Maria mu uvěřila. A co my?
Pane, prosíme tě, abychom se učili strachu odolávat a čelit mu. Dej, ať se nikdy nestane překážkou pro důvěru v tebe.