Jak krásné zaslíbení. Vždyť ty jsi tím vyvoleným, jsi svatým v Hospodinových očích. A přesto jsme i my mnohokrát tak nespokojeni sami se sebou, se svým životem. Jsme nešťastní, že se toto nepovedlo, že jsme toto neudělali dobře. Nešťastní z velkých či malých věcí v našem životě, které jsou možná malicherné pro druhé. Přesto bolí. Jsme jimi trápeni, uzavřeni do svých vnitřních bolestí. Zeptám se: Co je víc? Je to naše nespokojenost, bolest, nebo Boží milující náruč? Co odpovíme? To je na nás. Bůh má ale pro nás otevřenou náruč. Nechme se vložit do jeho náruče a přijměme to, že můžeme. Vždyť on nás vyvolil z celé země, hledí na nás, povzbuzuje nás. Kristus zemřel za nás. On vše přišel naplnit. A pohár milosti může přetékat…
Tvé milosrdenství je věčné, tak dobrotivý jsi. Nemohu vystihnout tvou dobrotu. Děkuji ti, Pane.