Každý máme svých starostí plno. Rodina, škola, zaměstnání, bydlení. Starosti nám přidělává nefungující auto nebo počítač. Jak stihnout vše, co mne zajímá a baví? A kde na to všechno vzít peníze? A co teprve, když přijdou starosti se zdravím, starosti spojené se stářím. Doléhá to všechno tíživě, tlačí a sráží nás to k zemi. Nedokážeme být jako ptactvo nebeské a jako lilie polní. Umíme totiž přemýšlet, umíme myslet na budoucnost - a vidíme ji mnohdy černě. Mizí v nás odvaha. A to umocňuje všechny naše starosti. Jako z jiného světa proto působí povzbuzení: „Neboj se, uval to na Hospodina, on to unese a postará se o tebe.“ Mysl i srdce vzhůru! On se postará a bude po starostech. Chce to jen malinko důvěry a odvahy. Zkusme to!
Hospodine, Bože, dávej nám odvahu plně se ti odevzdat. Včetně toho, co nás tíží.