Při pěší túře se mně občas stane, že si nedám pozor na turistické značky a sejdu ze správné cesty. Když už dlouho žádnou značku nevidím, mám dvě možnosti: buď pokračovat tvrdohlavě dál a doufat, že to nějak dopadne - to ovšem končí tím, že nedojdu do cíle, nebo se pokorně vrátit tam, kde jsem z cesty sešel, a vydat se správným směrem. Žalmista má podobnou zkušenost. Dokud si ve své pýše nepřiznal, že sešel z cesty, bloudil. Teprve když se pokořil, přiznal svůj omyl a vrátil se k Bohu a plnění jeho přikázání, jeho život nabral správný směr. Nebojme se pokorně přiznat svůj omyl, vrátit se tam, odkud jsme vypadli, a nechat se Pánem Bohem správně nasměrovat. Vyhneme se tím mnoha životním blouděním.
Pane Ježíši, zastav mě, pokud ve své pýše bloudím, a veď mne cestou poslušnosti tvého slova.