Asi znáte úsloví „zlomit nad někým hůl“. Většinou lámeme hůl nad lidmi, kteří jsou v něčem zdánlivě nebo i skutečně nezměnitelní, kterým byla snaha pomoci, ale oni pomoc odmítli. Znamená to, že jsme definitivně ztratili naději v něčí polepšení. Pán Bůh naštěstí nad lidmi hůl neláme a touží, aby k němu každý našel cestu. Mnohá svědectví ukazují, že se to dělo a stále děje. Žalmista se v našem textu dívá na hříšníky z Boží perspektivy, tedy z perspektivy naděje. Chce je učit Božím cestám, aby se navrátili k Pánu Bohu. Tuto perspektivu v pohledu na člověka potřebujeme získat i my. Potřebujeme méně „lámat hole“ a více být lidmi naděje.
Pane, prosíme tě, obnov v nás naději pro ty, nad kterými jsme již zlomili hůl.