Je to jako koloběh. Neustále padáme a špiníme si kalhoty a pak jako malé děti s prosíkem běžíme za Otcem, aby nás očistil. Otec je však vždy ochotný odpouštět a vždy soucítí s naší bolestí. Tento pohár milosrdenství nikdy nepřeteče, ač ty naše občas přetékají velmi snadno. Není to však milost automatická a samozřejmá. I my se musíme chtít ze svých pádů učit a toužit po tom, abychom neopakovali stejné chyby. Musíme přicházet pokorně.
Otče, uč nás stejnému soucitu a odpuštění, jaký ty máš s námi. Amen.