Nám křesťanům se vyčítá kdeco (a někdy právem). Především však pokrytectví. Prý si myslíme, že když se v kostele vyzpovídáme, že se tak rychle a snadno zbavíme hříchů, které ovšem o to víc pácháme. Ach, kdyby jen ti, kteří si o nás tohle myslí, věděli, jak to je! Je to mnohem horší. Naše viny nás někdy tíží jak mlýnský kámen. Rozporu mezi tím, čemu věříme a co vyznáváme, a tím, jak doopravdy žijeme, se děsíme. Svědomí zostřené modlitbou a soustředěním na Boží hlas nám život až tak neulehčuje. Jiné cesty pro nás ovšem není.
Bože, díky za tvou dobrotu, s níž nám odpouštíš naše četná přestoupení. Díky za Ježíše, který na sebe vzal, co bychom my rozhodně neunesli. Chvála tobě, Pane!