V úzkosti vzývají Hospodina často i ti, kdo se na něho jinak neobracejí. Každého z nás jistě nejednou naplnil strach, úzkost, zlé tušení, a právě tak jistě se každý z nás upínal k někomu či něčemu, kdo (nebo co) mu v tyto strastiplné okamžiky dodával naději a sílu jít dál. My křesťané hledáme tuto naději a sílu u Boha prostřednictvím našeho volání, modliteb. I ve stavech hluboké úzkosti zůstávejme oddáni našemu Pánu a důvěřujme mu, neztrácejme naději, že náš křik v nebeském chrámu vyslyší, byť ne vždy se nám Boží pomoc jeví jako zřejmá a okamžitá. Stůjme pevně ve víře, kterou nám dává Bůh.
Milostivý Bože, slyš volání svých synů a dcer, dávej nám dostatek sil držet se stezky, po níž jsi nám určil kráčet.