Ve Starém zákoně se spasení chápalo jako plnění Božích ustanovení. V „den Hospodinův“ pak bude život každého člověka „vyúčtován“, a kdo splnil všechny povinnosti a žil pro Boha, ten s ním bude navěky. A naopak, kdo činil zlo a konal modloslužbu, bude „navěky zatracen“. Ale i ve Starém zákoně platil princip „rovné šance všem“. Z jeho textů víme, že nikdo nemůže být odsouzen za hříchy svého otce, matky či příbuzných k věčné smrti. Nedávno mi volala moje matka, celá nešťastná; někdo jí prý pořád píše, že ten den zemře. Byla to však jen esemeska o „posledním vyúčtování“ od jednoho z mobilních operátorů. Napadlo mne, že ale není špatné občas si připomenout, že den svého posledního vyúčtování neznám, a rozjímat, jak jsem vedl svůj život, vykoupený předrahou krví Ježíšovou.
Bože, díky, že nebudu souzen za hříchy mých předků. A díky, že mi dáváš každý den novou šanci.