Naše srdce a naše mysl jsou to nejvnitřnější, to nejintimnější, co máme. V naší mysli a v našem srdci se odehrávají vnitřní zápasy víry, pochybnosti i okamžiky radosti a štěstí. Někdy můžeme ve vlastní mysli cítit samotu, nemožnost sdílet své prožívání, byť třeba jen s těmi nejbližšími ze svých bližních. Boží slovo nás ujišťuje, že ani v těchto momentech nejsme docela sami, jakkoli osaměle se můžeme cítit. Hospodin zná naše srdce a ani na okamžik se od nás neodvrací. Poznává, co je v našem srdci dobrého, a posiluje nás v Duchu svatém, abychom překonali to, co dobré není. Nikdo nás nezná tak jako Bůh, a proto k němu můžeme být zcela upřímní.
Všemohoucí Bože, naše srdce jsou ti otevřena jako kniha; prosíme tě, posiluj v nás naše dobrá předsevzetí.