Bylo mu kolem dvaceti, pár let poté, co se rozhodl důvěřovat Bohu, když mu lékaři poprvé diagnostikovali zhoubný nádor. Během následujících let mu jeden za druhým odstraňovali. Vždy, když už se zdálo, že je zdráv, objevil se nový. Ze sportovce se stával mrzák, a přesto na Boha nezanevřel a stále čekal vysvobození. Někdy uzdravení, nakonec ale spíš vysvobození. Po pár letech, když se přiblížil jeho konec, rozloučil se s blízkými a pár dní na to zemřel. Ač obklíčen zlem, smrtí, zůstala mu naděje, že ho Hospodin vysvobodí.
Pane Bože, dej mi naději tvého vysvobození i ve chvílích, kdy žádnou nevidím.