Někdy rád přemýšlím nahlas. Je to riskantní. Když mluvím v hněvu, je to hotová pohroma. Může jít sice jen o slovní narážky, to však nic nemění na skutečnosti, že jsou to pomluvy, urážky, lsti a lži. I když nám mohou naše slova připadat jako nezávažná, vždycky mají svou váhu. Čím více jich bez rozmyslu vypustíme z úst, tím pravděpodobnější je naše provinění. Pokud však říkám jen to, co je nezbytně nutné, mluvím uvážlivě. Něco podobného ohledně mluvení prý řekl Sokrates. Radí vždy zvážit trojí: Je to, co chci říct, pravdivé? Je to dobré? A je to vůbec nutné? Našim rtům zkrátka sluší zkrocenost.
Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!