Holčička proháněla tříkolku, zatímco tatík se o pár metrů dál vrtal rýčem v zemi. Občas zavolal nějaké povzbuzení a s radostí pozoroval, jak dceruška poctivě dupe do pedálů. Rodinná idylka vzala za své, když se u sousedů rozletěla dvířka a z nich jako blesk vyrazilo štěně. Celou ulicí, ba celou vsí se rázem nesl zoufalý pláč. Na zahrádce zůstal opuštěn napůl zarytý rýč, triko i kolečko. Tatík stál v okamžiku o deset metrů dál a držel dcerku v náručí. Plakala dál, otcova přítomnost mnoho nezměnila, vyděšení, psí olíznutí zůstalo. Štěně ještě chvíli hopsalo, štěkalo, ale to taťku netrápilo. Dál dcerku držel a těšil ji.
Bože, díky, že jsi blízko všem, kdo pláčou a ztrácejí naději.