Když se řekne "zjevení Boží", čekáme něco, co na člověka udělá nesmazatelný dojem. Píseň o Hospodinově služebníku, na jejímž půdorysu vyprávějí evangelia o Ježíši, takto nepřesvědčuje. Spíš si kajícně všímá toho, jak se míjíme se službou trpícího služebníka, protože jsme čekali něco jiného. Nepřesvědčil ani příznivce, ani diváky, ani posměvače. Proč se jím zabývat? Otázka v nadpisu však vede k nesamozřejmé důvěře: V tom, jak se služebník postavil ke svému poslání, je ještě něco víc. Nejen že vykonal, co měl vykonat, ale navíc k tomu vzal na sebe průšvih našeho míjení.
Děkujeme ti, Ježíši Kriste. I když jsme se s tvou službou míjeli, přece ji smíme s důvěrou přijmout a začít z ní žít.