Z dětství mi zní slova písně, kde se zpívá: Pán Bůh prosby vyslýchá. Věřím v to, že vyslýchá. Jisto je, že vyslýchá. Budiž Bohu čest! A zároveň si připomínám, že to neznamená nutně, že vyplní každé mé přání. Moje prosby mohou být docela vedle. Bůh ví líp než já, co mi je k prospěchu. Jenže když jsem si sebejistý, že všechno vím líp než Bůh, pak je se mnou těžké pořízení. Ale žalmista ví, že jádro problému je v tom, jestli Pána opravdově miluji. Pána i lidi, protože jedno i druhé jsou dvě strany jedné mince. Když se poddám, on to se mnou ještě spraví.
Pane, věřím, že si nic nenamlouvám, když vyznávám, že tě mám rád.