Celý 37. žalm je radou těm, kdo mají pocit, že v životě potkávají docela často gaunery (zlo-volníky), kterým všechno prochází, zatímco "my se snažíme". Do toho vnitřního vztekání zní: Nezáviď, nevzrušuj se posuzováním druhých, odlož hněv, konej dobro, spokoj se třeba s málem, ztiš se před Pánem Bohem. Sobectví a ubližování nemá z dlouhodobé - vlastně Boží - perspektivy budoucnost.
Jestliže se nechceš vytratit jak dým, tak si dej aktivní práci s hledáním, co by mohlo obstát před Pánem Bohem, jaké jednání se v Bibli označuje jako smysluplné, spravedlivé, nebeské. A nevykašli se na tento (Bohem preferovaný) způsob jednání a chození po světě.
Součástí této cesty je také usednutí a modlitba. Z životního plánování se nám nesmí vytratit, že budeme-li o to stát, posune nás Pán Bůh tam, kde k něčemu budeme a kde to pro nás bude dobré.
Bože, prosím, veď mě po cestě, o které zpívá žalmistova písnička. Jen tam se mohu potkat s tebou a taky s druhým člověkem.