Pokud bys našel studánku štěstí a dlouhověkosti a nikomu by ses o ní nezmínil, bylo by to považováno za něco navýsost sobeckého. Ponechat si pro sebe dobrou zprávu o Kristově smrti a zmrtvýchvstání je sobecké. Přesto mnoho křesťanů sedí na prameni věčného života v Boží přítomnosti a štěstí, které spočívá v účasti na Božím království, a vůbec jim nepřipadá divné, že jak je život dlouhý, nesdílejí se s nikým o nalezeném pokladu. K tomu, abychom naplnili velké Kristovo poslání, nepotřebujeme zvláštní povolání ani svěcení, potřebujeme učinit rozhodnutí. Žalmista se rozhodl, že nebude mlčet, ale bude zvěstovat a učit.
Bože, dej nám tvé srdce, ať můžeme poznat, že si nepřeješ smrt hříšníka, ale jeho záchranu.