Nehemjáš byl královským číšníkem na perském hradě v Šúšanu. Právě vyslechl špatné zprávy ze země otců: jeruzalémské hradby leží v troskách, navrátilci musí snášet posměch od svých sousedů. Nehemjáš se brzy vypraví Jeruzalému na pomoc, nejprve se však modlí! Je zmatený, smutný, nerozumí ponížení Božího města, nerozumí nezdaru Božího díla... Podobná atmosféra možná vládla u Ježíšova hrobu: ležely tam pohřbené naděje, ponížená dobrota, byla tu cítit pachuť lidské zrady a nebeského mlčení, v uších možná ještě dozníval výkřik opuštěného Božího Syna. A přece je Bílá sobota, ten tichý, prázdný den, svátkem naděje: Bůh svého Syna neopustil, Bůh ani dnes své lidi neopouští.
Otče, vyslyš nás v našem zmatku, bojíme se o tvé dílo.