To je ale hlavička! říkává se pochvalně o vůdcích, prezidentech, brilantně studiem procházejících mladých lidech. David končí svoje kralování a mohl by si taky pochválit své dny: "Jo, král David, to byla hlava!" A kdyby se v Izraeli dělaly busty anebo razily peníze s podobiznami, pak by jistě jeho hlava někde byla. David mohl svému lidu naznačit, co si má o něm opakovat. Neudělá to. Smyslem jeho kralování bylo odkázat k potomkům. A tak odkazuje k tomu nejbližšímu, k Šalomounovi. Lidské kralování je nedokonalé. Šalomounova moudrá hlavička nakonec taky zklame. Jen jedna hlava je trvalá. Jen jedna moc je nesporná. David vrací své království do Božích rukou: "Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království..."
Pane Ježíši Kriste, přijmi naši poklonu, ty jsi ta hlava!